Prázdniny jsou definitivně pryč a druhá polovina sezóny 2016 začala. A tak se nabízí vyzpovídat Terezu, abychom zjistili, co všechno o prázdninách absolvovala a co ji ještě letos čeká.

1.Prázdniny jsou vždy spojeny hlavně s herní a kondiční přípravou do druhé poloviny sezóny. S jakým cílem jsi šla do letní přípravy a naplánovala jsi spolu se svým trenérem Luďkem Žídkem nějaké zásadní změny oproti letům minulým a pokud ano, co bylo důvodem?

Nebyli  jsme  spokojeni  s mou  přípravou v minulých sezónách a tak jsme se rozhodli, že to tak dále nemůže pokračovat. Měla jsem ve svém dosavadním badmintonovém životě dvě obrovské  štěstí. První, že jsem začala s badmintonem v nejlépe fungujícím oddíle v ČR se spoustou obětavých nadšenců.  Už jezdím opravdu dost let po turnajích a můžu zodpovědně říct, že to co se u nás vybudovalo okolo pana Halfara je nejlepší  badmintonový klub v republice. Teď jenom potřebujeme pouze halu, časem profesionálního trenéra a už nás nikdo nezastaví!!!

To druhé štěstí  je,  že jsem potkala trenéra Žídka. Trenér Žídek pro mě dělá maximum a bez něho bych asi už nehrála, ale má své povinnosti a nemůže se mi věnovat na úkor své práce a rodiny od rána do večera. Teď se pokouším potkat své badmintonové třetí  štěstí, a to najít prostředí, které mne posune tam, kde se chci v evropském badmintonu pohybovat. Takže cílem bylo najít vhodné prostředí pro trénink, kde bych se mohla věnovat badmintonu od rána do večera, každý den v týdnu a taky jsme začali pracovat na změně mé hry. V konkurenci s evropským badmintonem jsme zjistili, že musím do své hry přidat nové prvky a tak se o to pokoušíme. Občas to zaskřípe, protože to není ještě úplně zažité, ale myslím si, že jdeme správným směrem. Nabídku na spolupráci jsem dostala ze španělského Ovieda. Ta byla ale tak komplexní, že bych neměla vůbec čas se věnovat českým povinnostem. Teď mám nabídku na spolupráci v Dánsku a byla bych hodně ráda, kdyby to vyšlo.

  1. Co všechno jsi v rámci přípravy absolvovala a kde všude jsi byla?

Letní přípravu jsem zahájila na klubovém soustředění v Žimrovicích a pak hned na reprezentačním  soustředění v Rumburku, odkud jsem odjela rovnou do maďarského Szegedu. Z maďarského Szegedu jsem odjela dále trénovat rovnou do Dánska a vrátila jsem se vlastně domů  začátkem srpna. Za pár dní jsme odjeli s trenérem Žídkem a Honzou Somerlíkem na dva turnaje do Bulharska. Po návratu jsem měla 3 dny volna, kdy jsem si úspěšně dokončila první ročník gymnázia a ihned jsem odjela na turnaj na Slovensko, následovalo reprezentační soustředění a  potom jsem znovu odjela na tréninkový pobyt do Dánska a z něho hned na turnaj  do Polska a Prahy. Za poslední 3 měsíce jsem byla doma dohromady tak 10 dní.

3.Značnou část přípravy jsi tedy absolvovala v zahraničí. Můžeš porovnat tuzemskou a zahraniční část přípravy?

Není jednoduché na to odpovědět. Rozdíl je určitě v sparingu a přístupu hráčů.

4.Jsi již několikaletou členkou české reprezentace. Jak ovlivnily reprezentační akce  Tvoji přípravu a v čem pro Tebe byly přínosem?

Minulý rok byl zklamáním. Reprezentace od začátku převzala odpovědnost za mou přípravu, která nebyla taková  jakou jsem očekávala.  Na přípravu v klubu nezbýval čas, když jsem byla doma, musela jsem dohánět školu, povinnosti a zbyl čas pouze na pár udržovacích tréninků, nebyl prostor na žádné tréninky, které by mě mohly posunout dále. Jediné volné místo na nějakou pořádnou práci s trenérem Žídkem byly dva týdny před MČR dospělých a hned z toho byla bronzová medaile.   Vedle toho jsem se celou sezónu potýkala se zraněním, které mi pomohla odstranit až v červenci fyzioterapeutka v Dánsku, která hned  poznala o co se jedná.  Škoda, že jsem jí nepotkala před ME U17, protože hrát každý zápas s tím že když udělám výpad, tak skoro omdlím  a  že po zápase bolestí nevyjdu schody, bylo strašné. Bohužel  v reprezentaci to nikdo moc neřešil až na Elišku Maixnerovou, která mě vždy dala dohromady aspoň tak abych mohla nastoupit. Po turnaji družstev jsem byla tak vyřízená, že se to odrazilo v turnaji jednotlivců, kde jsem měla medailové ambice.

  1. Kolotoč turnajů již je v plném běhu. Jaké turnaje jsi již stihla absolvovat a co Tě do konce roku ještě čeká? 

Byla jsem na juniorském a seniorském turnaji v Bulharsku, Slovensku, Polsku a  teď v Praze. Tuto sezónu jsme pojali tak nějak přípravně. Snažím se, jak jsem již řekla dříve, o obohacení své hry a výsledky očekávám spíše až příští rok. Také mám za úkol hrát tak v singlu dospělých na evropských turnajích abych se co nejdříve dostala v nasazení  do hlavních soutěží a nehrála tak kvalifikace. To se mi zatím daří. Teď absolvuji pár juniorských turnajů, pokud budu nominována tak MS juniorů a MČR U17,U19 a družstev. Na dospělý evropský okruh se vrátím zase až v prosinci.

  1. Jak se ti líbil turnaj v Praze?

Nemám z něho dobré pocity, ale ty se týkají mého vystoupení. Všechny zápasy jsem odehrála na kurtu č.1, který bych se nebála nazvat kurtem Větrníkem, králem větrů a vichrů. Nikdy jsem nic podobného nezažila, aby na kurtu tak moc foukalo až to odfoukávalo míče z rakety. Neuměla jsem se s tím vypořádat v mém zápase ve dvouhře.  Člověk trénuje, dře a když se chce ukázat v nejlepším světle, vypadá na kurtu jako by hrál badminton teprve dva roky. Určitou malinkatou útěchou pro mne je, že jsem neměla s tím problémy pouze já.  Šlo vidět, že zahraniční vyspělé badmintonové týmy si ale uměli lépe poradit. Patrně hráčky už s plážovým badmintonem měly zkušenost, nebo jejich týmy věděly a správně poradily co s tím. Já vlastně nevím do teď co v takové situaci dělat. V každém případě jsem se měla s tím lépe vyrovnat, hrát se dalo. V deblu jsme s Kateřinou už  věděly  do čeho jdeme a tak si myslím, že jsme zahrály opravdu dobře. Náš výkon jde nahoru a z toho mám radost. Je to takový malý zázrak, že bez tréninku na párovky a vlastně bez jakéhokoliv společného tréninku, jsme schopny porážet kvalitní páry.

Díky moc za odpovědi. Přejeme Ti, abys úsilí a píli, které badmintonu věnuješ  přetavila v co největší výkonnostní posun a s tím spojené turnajové úspěchy.

-baros-

Bulharsko

Díky hitu skupiny J.A.R. víme, že  bulharská měna je leva chlápkům těm ostrým to neva podvody s poklady proti – dle nálady hrají si na jinou sortičku na sortu toužej po německym pasu passportu…a co dál?

Bulharsko je známo nám Slezanům a Moravanům  především černomořským pobřežím. Zajímavostí na Bulharech je tradiční opačné vrtění hlavou při souhlasu či nesouhlasu než ve zbytku Evropy. I u nás je populární šopský salát ,  který je tradičním pokrmem Šopů žijících ve středo-západním Bulharsku a v okolí hlavního města země. A o bulharském badmintonu víme, že se v této balkánské zemi rodí vynikající hráčky. A tak poprvé Tereza se svým trenérem Luďkem Žídkem a oddílovým spoluhráčem Janem Somerlíkem vyrazila na takové malé bulharské turnajové turné.

Tereza celé prázdniny pilně trénovala, možná až moc ( tak nějak to vyšlo, že měla pouze dva dny volna) a po tréninkových pobytech v Žimrovicích, Rumburku, maďarském Szegedu a  dánské Langhoji, s malou odbočkou v Českém Těšíně na kempu Tomasze Mendreka,  odletěla sice s viditelnou únavou, ale i s očekáváním do bulharské Sofie,  odkud se přemístila na místo prvního turnaje a to Bulgarian Junior v Pazardzhiku.

Turnaj to byl výborně obsazený a pro Terezu skončil dvěma smolnými porážkami ve čtvrtfinále, kdy scházelo opravdu malinko k účasti v semifinále. Na výkonech se patrně projevila únava a růstové komplikace, a tak i přes značnou trenérovu a Terezinu nespokojenost s herním projevem, lze dosažené výsledky brát jako úspěch.

Po juniorském turnaji v Pazardzhiku následoval seniorský turnaj v Sofii.

Tereza v singlu postoupila z kvalifikace, kdy musela porazit dvě soupeřky, do hlavního turnaje, a když k tomu ještě postoupila do druhého kola, kde už podlehla výborné Dánce Jakobsen, bylo vlastně splněno. V mixu bohužel podlehli s Honzou hned v prvním kole hlavní soutěže lepšímu francouzskému páru, ale jak to nakonec zhodnotili, bylo to hratelné  a  kdyby byla soupeřova polovina hřiště o 5 cm širší, delší , síťka nižší…tak by jsme to jasně dali až do finále. Příště.

A teď hurá do TRENČÍNA!

-papas-

Lotyško a Litva

Po neúspěšné baráži o extraligu a ME U17 se po krátké přípravě Tereza rozjela na sever Evropy na dva turnaje  společně s oddílovou spoluhráčkou Kateřinou Tomalovou. Na první turnaj do Lotyšska odjeli i s trenérem Žídkem, který před druhým turnajem v litevském Kaunasu se vrací dříve domů.

V období po ME U17 Tereza odložila raketu a v prvé řadě doléčila zranění a bolístky ze sezóny a taky se dala do dohánění školních povinností.

LOTYŠSKO – JELGAVA

Před turnajem v lotyšské Jelgavě se připravovala pouze poslední 2 týdny a proto jsme velice spokojeni s čtvrtfinále ve dvouhře žen, kde se Tereza probojovala z kvalifikace. Na čtvrtfinále dosáhla taky ve čtyřhře žen, kde startovala s Katkou Tomalovou,  sice jsme doufali i na semi, ale z výše uvedených důvodů i tady panuje s výsledkem spokojenost. Po turnaji se přesunuly holky do litevského Kaunasu, kde budou spolu trénovat a koncem týdne nastoupí do samotného turnaje. Tereza má před sebou velmi těžkou kvalifikaci do  dvouhry žen a samotný postup bude úspěchem. Ve čtyřhře opět doufáme v dobrý výsledek. Tak mnoho štěstí!!!

Výsledky českých hráčů na turnaji

http://www.tournamentsoftware.com/sport/matches.aspx?id=806821BE-4218-466B-AF73-E5B6AEFA3D3F&c=CZE

LITVA – KAUNAS

Na turnaji v lotyšské Jelgavě ve čtvrtfinále dvouhry se bohužel Tereze obnovilo zranění, se kterým bojovala a hlavně se trápila na ME U17.

V kvalifikaci dvouhry se pokusila co jí noha dovolí, prvním kolem prošla tzv ze stoje. Ve druhém ale už narazila na kvalitní soupeřku. V prvním setu se snažila aby soupeřka nic nepoznala a dopracovala se ke třem setbolům, ačkoliv jí bolest znatelně omezovala. Po prohrané koncovce 25:23, při vědomí že další 2 sety nemůže kvůli stupňující bolesti  sehrát a po poradě s rozhodčím turnaje (nemohla vzdát vzhledem k sobotnímu startu ve 4hře), set a zápas soupeřce doslova darovala. Po návratu domů budeme muset tento zdravotní problém řešit.

V sobotní čtyřhře, kde postoupily holky tzv. zadarmo odstoupením soupeřek až do čtvrtfinále, podlehly opět stejným soupeřkám jako v Lotyšsku.

Podle slov Terezy ještě to nějak přes bolest šlo v prvním setu, který holky vyhrály, ale už ve druhém se k problémům Terezy přidal i Katčin problém s nataženým svalem a i když chtěly tak to prostě nešlo.