Badmintonistka Tereza Švábíková je velkou nadějí českého sportu. Přemýšlí i nad přípravou v zahraničí a říká:

Je to aktuální otázka, asi zakotvím v Dánsku

DAVID HEKELE

Ostrava – Platí za jeden z největších sportovních talentů v České republice. Aby ne. Už dlouho drtí konkurenci v mládežnických kategoriích i mezi dospělými, respekt si získává i v zahraničí. Čerstvě plnoletá badmintonistka Tereza Švábíková sbírá jeden úspěch za druhým a na podzim dokonce vyrazí na Letní olympijské hry mládeže do argentinského Buenos Aires. Jako první česká hráčka v historii. „Je to můj největší úspěch. Byl to můj dlouholetý cíl a jsem ráda, že se budu účastnit jedné z největších sportovních akcí planety,“ prozradila v rozhovoru pro Deník dvojnásobná seniorská mistryně republiky.

Změnila vás nějak plnoletost?

Asi ne. Přece jen osmnáct jsem měla teprve nedávno. Změna je jen v tom, že můžu říkat, že jsem dospělá. To je zatím vše. (usměje se)

V zimě jste opět získala titul na republikovém šampionátu. Je to pro vás obhajoba cennější než loňský triumf?

Tento rok se před šampionátem na facebookových stránkách Českého svazu badmintonu konala anketa, jestli obhájím, takže na rozdíl od zkušených soupeřek byl na mě tlak vytvářen. Proto si vítězství cením vysoko, navíc to nebylo jednoduché ani kvůli nemoci. Odjížděla jsem tam s horečkami, takže to hodně bolelo. O to větší radost jsem pak měla, že jsem to zvládla a titul obhájila.

Jaký to zaznamenalo ohlas ve vašem okolí?

Moje okolí je úzká skupina lidí, především rodina a pár kamarádů. A ti byli rádi. Já to vyhrála hlavně pro mého bráchu Honzu, to jediné bylo pro mě v té chvíli důležité.

On na podzim zkolaboval při fotbalovém tréninku v Klimkovicích. Jak vás to ovlivnilo jako vrcholovou sportovkyni?

Dost drasticky. Bylo to na začátku sezóny a já na tom v té chvíli byla herně dost dobře. Vyhrála jsem turnaj v Rumunsku a šla nahoru. Celá událost mi ale vzala hodně psychických a fyzických sil a to ovlivnilo hodně mou následnou výkonnost. Můj tým je pro mě má rodina a tu to samozřejmě ochromilo. Vlastně s následky se potýkám dodnes, ale v současnosti už jsme zase v plné síle včetně Honzy a vše se vrátilo do normálu. Důležité je to, že Honzík je v pořádku.

Vzpomenete si, jak jste se o tom dozvěděla?

Na to nejde zapomenout. Byla jsem s rodiči na turnaji v Polsku. Já zrovna hrála zápas. Za mnou seděl jako jeden z koučů můj taťka. Když jsme po zápase přišli na tribunu, mamka už byla v šíleném stavu, právě telefonovala s bratrem Markem, kterému spoluhráči Honzy zavolali a tak přijel na místo. Byl u toho, když Honzu oživovali a nakládali do sanitky. Někdy, když jdu na kurt, si na to vzpomenu. Taťka už nechce od té doby za mnou sedět. Máme to, co následovalo pořád před očima, prostě je to ještě moc živé.

Předpokládám, že bylo složité se soustředit na sport…

Bylo nemožné se soustředit na cokoliv. Honza byl v umělém spánku a celý týden nás upozorňovali, ať počítáme s nejhorším. A tím, že se probral, což byl skoro zázrak, tak obavy neskončily. Pořád byl na tom hodně špatně, neměl jen problémy se srdcem, ale měl otok mozku a nefungovaly mu plíce. Já se bála i o své rodiče, kteří na tom byli psychicky strašně. Po tom, co se Honza probudil a já byla u toho, dovolil mi, abych odjela na mistrovství světa juniorů do Indonésie, kde jsem v této situaci startovala jenom kvůli kvalifikaci na Letní olympijské hry mládeže. A věřte mi, nechtěla jsem tam vůbec odjet. Občas jsem měla problém vylézt z postele, natož hrát zápas.

Myslíte, že vás to v něčem posílilo?

Nevím, jestli zrovna posílilo, spíše mi to upravilo hodnoty. I díky tomu byly nastartovány určité změny. Já jsem v tom období potřebovala strašně moc pomoc. Jak se říká, že v nouzi poznáš přítele, tak je to jednoznačně pravda. Jediná skutečná pomoc pro mě přišla z dánské Langhoje, kde hraji ligu. Zavolali mi a řekli: „Přijeď hned tady, my se o tebe postaráme!“ Byla to pomoc hlavně pro mé rodiče a mohli se tak soustředit jen a jen na Honzu.

Plavkyně Barbora Závadová před časem zvolila možnost, že odjela připravovat se do Austrálie, vy jste už také něco naznačila. Máte podobný plán?

To je velmi aktuální otázka. Já bych se nejraději připravovala doma na Rideře v Ostravě, kde mám naprosto skvělé podmínky a kamarády, ale chybí trenér, který by soustavně se mnou pracoval, a i kvalitní sparing. Někteří lidé ze svazu mi chtěli pomoc, ale asi před čtrnácti dny jsem dostala informace, že z toho sešlo. Bohužel jsem dlouho na to čekala a tak jsem neměla domluvenou letní přípravu, naštěstí mi opět podali pomocnou ruku z Dánska a tak to vypadá, že tam asi zakotvím. Budu se připravovat střídavě tam a na Rideře v Ostravě. To jsou místa, kde se cítím nejlépe.

Nyní jste opět na cestách, konkrétně v Lotyšsku a Litvě, že?

Ano. Minulý rok jsem byla na obou turnajích ve finále mixu a v Litvě ve finále singlu, ale teď takové ambice nemám. Není na to výkonnost. Takže to beru spíše jako přípravu na podzim, důraz kladu na herní projev, ale samozřejmě pokud se urodí i nějaký kvalitní výsledek, zlobit se určitě nebudu. (usměje se)

Jaká země, město nebo místo vás dosud nejvíce zapůsobilo?

Asi Indonésie. Je to jiný svět. Jinak většinou jezdím po Evropě a tady je to všude přibližně stejné. Nejvíc času trávím v Dánsku a postupně mi přirůstá k srdci, ale to je hlavně kvůli lidem.

Jsme v polovině roku, co vás čeká v dalších měsících?

Je toho dost. Především tedy rozhodnutí, kde se budu připravovat. Pak mistrovství světa a Evropy juniorů, vybrané seniorské turnaje a samozřejmě olympiáda mládeže v Argentině. Ta byla mým cílem od třinácti let, takže se samozřejmě těším a chci uspět. I když… úspěch je už to, že jsem se během posledních dvanácti měsíců vůbec kvalifikovala a je ještě hodnotnější právě proto, čím jsme si jako rodina prošli.

Přemýšlíte dva roky před olympijskými hrami i nad Tokiem?

Chci se tam kvalifikovat. Musím ale ještě spoustu věcí změnit a vylepšit, aby se to povedlo. Bez toho nemám šanci. Hlavně koncepci přípravy a budu pracovat i na změně myšlení. K tomu musím taky začít spolupracovat s nějakým trenérem, vytvořit si turnajový tým a shánět peníze. Nejedná se totiž o malou částku.