První olympiáda, a hned medaile. I když šlo o Hry mládežnické a o medaili ze soutěže týmových štafet, je bronz Terezy Švábíkové skvělým úspěchem, který silně rezonoval v celém Českém olympijském týmu. Co znamená cenný kov pro samotnou Švábíkovou? A jak česká badmintonistka hodnotí své vystoupení v Buenos Aires?

Byly YOG nejvetším turnajem, na kterém jsi kdy hrála? Jak bys to srovnala třeba s účastí na MS nebo ME dospělých?

Určitě je to největší akce, na které jsem doposud startovala, je to úplně jiný level, jiný svět, nedá se to s MS nebo s ME dospělých vůbec srovnat. Co se týče samotného badmintonového turnaje, tak samozřejmě je to v prvé řadě juniorský světový turnaj, kde startují nejlepší hráči svých zemí z celého světa, a to samozřejmě zaručuje vysokou kvalitu. Na MS dospělých je logické, že ta kvalita je ještě vyšší.

Mám olympijskou medaili. Mám ji pořád u sebe. Jsem šťastná.

Tereza Švábíková na YOG v Argentině obsadila ve dvouhře 9. místo, v družstvech získala bronz.

Hodnocení je na jiných. Obsadila jsem na světovém turnaji, na letních olympijských hrách mládeže, dělené 9. místo. Porazila jsem silnou tureckou hráčku, mimo jiné mistryni Evropy v deblu, ale taky výbornou singlistku, a dále na turnaji se skvěle prezentující Angličanku. Bohužel jsem nestačila na singapurskou hráčku, o které jsem nevěděla skoro nic, a ještě navíc jsem s ní hrála první zápas na turnaji, takže jsem neměla příležitost ji okoukat.

Já všeobecně mám problémy s prvními zápasy, je to dané tím, že od svých 14 – 15 let jsem skoro vždy, doma i v zahraničí, hrála jako nasazená a zvykla jsem si, že první zápasy mám tzv. na rozpinkání. A pokud se potkám s takovou kvalitou jako teď, mám s tím velké problémy. O Singapurce jsem pouze zjistila, že v žačkách na některých turnajích hrávala debla s Jin Wei Goh z Malajsie a ta, jak víte, YOG vyhrála a v 15 byla mistryní světa.

Taky musím uznat, že zápas proti mně byl asi nejlepším vystoupením Hooi na turnaji, protože v zápase s Angličankou si poranila kotník a dohrávala zraněná, ale i tak jí to stačilo na semifinále. Takže i když jsem chtěla více, musím 9. místo hodnotit jako úspěch.

Tým Theta, bronzový ze soutěže týmových štafet.

Co se na turnaji povedlo a co méně?

Jsem naštvaná, že jsem turnaj zase dohrávala nemocná. Budu se muset poradit, co s tím, není možné, abych byla během roku zdravá a pak, když jedu na vrcholný turnaj sezóny, skoro vždy onemocním. Osobně si myslím, že jsem byla oslabená od MEJ, kde jsem hrála neléčená v družstvech s virózou a turnaj dohrávala za hranicí svých sil.

Stále si je užívám. Jsem nadšená z podpory, kterou jsem zde na místě od vedení české olympijské výpravy dostala. Včera (rozhovor vznikal v pondělí, pozn. red.) mi všichni gratulovali k medaili, šlo vidět, že jsou rádi, a dostala jsem pamětní medaili jako dárek. Je vidět, jak zástupci jiných federací a i zástupci dalších sportů v české výpravě berou tyto hry vážně a užívají si případný úspěch.

Medaile z této mládežnické olympiády považují skoro za skutečné olympijské, to platí třeba pro české šermíře. Ukrajinci, Němci, Švédi a další si to užívají a radují se z medaile.

Švábíková k YOG: „Je to největší akce, které jsem se kdy zúčastnila.“

Co ti k výkonům na YOG řekli tví trenéři Jorgen Søvndal a Luděk Židek? 

Jorgen mě ocenil kladně za mé výkony, ve všech kolech… jenom jsme se shodli, že je škoda, že se Singapurkou jsem hrála první kolo. Jinak v soutěži družstev jsem hrála patrně velmi dobře a byla jsem chválená ze všech stran. Luďa mi poblahopřál smskou, ale asi neměl možnost mě vidět.

Rodiče mi taky psali, že jsem se jim líbila, jak hraji, a že jsem jim udělala radost. Na místě byl i Petr Koukal, který mi dal několik rad, za které jsem hodně ráda, a přišla i nějaká pochvala.

Jak se ty sama díváš na týmovou štafetu při YOG, v níž jsi získala bronz? Užila sis to, nebo to byl pouze doplněk k jednotlivcům, což mohlo být někomu „na obtíž“?
Nikomu z medailistů nebyla na obtíž! A ti, co tu medaili nemají, by jí měli velmi rádi na krku, to mi věřte. Je velký rozdíl mít z olympiády mládeže medaili, nebo nemít. Měli jsme všichni medailisté obrovskou radost, a kdybychom nehráli dobře, tak jsme bez medaile.

V základních kolech, které sloužily k poznání se a k sestavení párů, šlo vidět, že někteří hráči do svých zápasů nedávají vše a šetří se na individuální soutěž. Když to vidíte, tak asi je těžké tomu nepodlehnout. Od vyřazovacích bojů to ale byla úplně jiná soutěž. Makali jsme všichni. Já jsem měla v týmu důležitou pozici singlistky a debl jsem hrála s brazilskou hráčkou.

Tereza Švábíková se svými spoluhráči z bronzového týmu Theta. Foto: Badminton World Federation.Byla jsem se svými výkony spokojená, v singlu jsem evropské soupeřky vždy přehrála a s asijskými jsem hrála vyrovnaně. V deblu jsme byly taky velmi úspěšné, prohrály jsme snad jen jeden zápas, kdy opravdu soupeřky měly i spousty štěstí na své straně. Kdybych podávala jen o trochu horší výkony, stejně tak mí spoluhráči, medaili bychom nezískali.Jak je každá součást týmu důležitá, se ukázalo v semifinále, kdy náš klíčový hráč z Kodai Naraoka Japonska byl z maratónského semifinále totálně unavený, a místo aby získal body, které se od něho čekaly, tak je ztratil. Místo vyrovnaného stavu byla obrovská ztráta a už to nešlo srovnat. Je to vybojovaný bronz!

Jo, měla jsem čas, stolní tenis! Byla sranda. Byl to fofr.

Více o působení Terezy Švábíkové na YOG v Buenos Aires čtěte zde.