Část druhá
23.9.
Pondělí je zase ve znamení cestování. Čeká nás cesta z Aguascalientes do sousedního státu, kterým je Guatemala. Začínáme budíkem v 5 ráno, který vlastně ani nebyl potřeba, protože stále bojujeme s časovým posunem a jen tak vstáváme ve 4 ráno.
Po příjezdu na hotel krátký odpočinek a už mě zase čekal další trénink a to první trénink v turnajové hale. No…z 10min cesty do haly podle navigace se stala hodinová cesta – bohužel asi jsme cestovali v největší provozní době městské dopravy tady v Guatemala City. Nevím jestli tady ve městě mají zrovna přelidněno, ale první dojem je šílený. Vidět ze sedadla Uberu jak se lidi perou o místa v autobuse a vůbec o to se do něj dostat a aby nakonec jenom 50% z nich uspělo vstoupit dovnitř, je bláznivé. Tohle se v Evropě jenom tak nevidí.
Po dlouhé hodinové cestě, jsem konečně dorazila na adresu udanou jakou místo konání turnaje tzn. do sportovní haly. Jenomže už bylo 18 hodin večer, což je tady v Guatemale úplná tma a halu nikde nevidím. Začíná panika a strach z nebezpečného města a místních lidí, ale naštěstí.. že existují ty mobily a já se pomocí navigace můžu někam dostat. Po pár minutách jsem našla nějaké zdlouhavé schody vypadající, že vedou k nějaké budově, která by mohla být badmintonová hala. Sešla jsem dolů po schodech a tam hle !…Velká cedule s nápisem BADMINTON přímo přede mnou. Super! Kde je ale vchod? Naštěstí kousek vedle stál místní mladík a se svojí španělštinou “Por favor, badminton?” jsem se ho zeptala a on mi ukázal kde mám jít “muchas gracias”!
Vešla jsem do budovy, kde jsem na první pohled viděla 3 kurty. Sedla jsem si na tribunu a říkám si, co je to za hluk? Jako by zemětřesení… porozhlédnu se kolem sebe, vedle sebe, nad sebe.. AHA! Další kurt se nachází nade mnou a další na druhé straně tribuny. Tak to jsem ještě neviděla, aby kurty byly součástí tribuny. Mazec.
Zrovna končil trénink guatemalské juniorské reprezentace a jedna z maminek čekající na svou dceru tady za mnou přišla a začala se se mnou bavit. Přidala se k ni pak i další a následující 30min jsme se bavili o tom jak trénuju, jaké hrají turnaje, co bych jim doporučila pro jejich 16ti leté dcery atd.
Bylo to opravdu od nich hezké , byly ke mně opravdu milé a daly mi plno rad o tom jak se tady v Guatemale chovat a na co si dávat pozor. Jen přece je známo, že Guatemala co se týče kriminality je docela nebezpečná země. Takže prý sama nemám chodit do taxíku, jenom Uber je bezpečný, protože tam jsou všechny informace o řidiči a cestě na mobilu a také po 18h večer nikdy nemám chodit sama ven.
24.9.
Další tréninkový den, čeká mě posilovna a badminton. Ráno lehké cvičení, ve kterém bylo součástí krátký rychlostní spinning a cvičení okolo kyčlí a zad – i když stále nevím jaká je vlastně příčina mých bolestí, snažím se co nejvíce aspoň svaly okolo posílit. Odpoledne jsme s Pederem přijeli do haly, s tím že to bude jeho první badmintonový trénink od zvrtnutí kotníku při zápase v Mexiku. Je-li jsme do haly Uberem a vše šlo v pohodě až do chvíle, když jsme vystoupili a on si kotník podvrtl znovu. Haha. To je takové pako…asi špatná karma. Takže jsme se společně nějak dobelhali do haly a dohodli se, že on tedy trénovat nebude. Naštěstí pro mě v hale byli kluci ze Švýcarska a Portugalska a tak jsem se v tréninku mohla připojit k nim. Jaké náhody tě někdy potkají je zajímavé.
Po tréninku mě pozoroval jeden spoluhráč z Portugalska a co jako že mám se zády. Řekla jsem mu můj nález z rentgenu a bolesti, které mě už více jak tři vlastně čtyři měsíce trápí a on, že to má taky. První tři měsíce protrpěl a nebyl schopen se postavit na kurt a trénovat. Byl stejně zoufalý jako já a říkal, že ho to stálo 8 měsíců stop a trápí ho to už více jak rok. Poradil mi co mu pomáhá, jak mám cvičit a co mám dělat a s čím mám počítat. Je to pro mě sice hrozná zpráva, že mu to trvá tak dlouho , ale zároveň skvělá, protože ho vidím že je schopen hrát.Dává mi to naději, že to dobře dopadne. Já jsem sem odjížděla s tím, že možná to budou na dlouhou dobu mé poslední turnaje.
Co se týče Pederova kotníku – nic moc vzhledem k tomu, že turnaj začíná už za 2 dny.
25.9.
Dnes nás čeká managers meeting a trénink v tělocvičně.
Managers meeting – co to vlastně je? Schůzka s hlavním rozhodčím turnaje a hlavním organizátorem, kde se provedou všechny důležité podrobnosti o turnaji. Tohohle meetingu by se měli účastnit hlavně trenéři, ale jelikož my tady trenéra nemáme, musí se tam dostavit nějaký hráč. Musí, protože je to povinností pro každý stát aby se zúčastnil meetingu aspoň 1 člověk.
Trénink byl už jenom o dolaďování detailů před začátkem turnaje, který je zítra. Peder stále nebyl schopný moc hrát, tak jsem se domluvila s Robertem Mannem z Lucemburska a cítím se připravena na zítřejší zápasy. Snad to záda a kyčle vydrží.
26.9.
První hrací den turnaje. Čeká mě dvouhra proti druhé nejlepší Guatemalce, taky to je 63. hráčka světa ve čtyřhře, 109. hračka světa v mixu a momentálně 161. hráčka ve dvouhře ( bývala 149.), takže jsme na tom žebříčkově tak nějak podobně a taky jsme stejně staré. Bylo to docela obtížné hrát úvodní zápas proti velkému domácímu talentu, většina haly ji fandila a o to to bylo těžší. Atmosféra byla skvělá, i když se tleskalo proti mně. Vítězství 21:18;21:19 je vydřené a super vstup do turnaje. Záda bolí ale drží! Drží!
Peder byl schopen velice překvapivě odehrát svůj zápas a dokonce i proti svému mexickému soupeři vyhrát jednoznačně ve 2 setech. V druhém kole ho už čekal 3/4 nasazený hráč z Mexika, olympionik z Ria a to už ve stavu v jakém byl se hrálo hůř. Mexičan ho dobrou taktikou, kdy Pederovi zrychloval hru takovým způsobem, že mu to kotník nezvládal. Prohrává 21:9;21:15.
Mezi dopolední a odpolední části zápasů bylo v hale slavnostní zahájení. Skupina snad 50 členů orchestru, kde nastrojení snad všichni byli v krojích , převažovaly hlavně bubny, nakráčeli do haly a předvedli svůj nářez.Bylo několik proslovů – samozřejmě jenom španělsky, což nebylo moc fajn, protože tomu vůbec nerozumíme, ale zas tak to nevadilo. Exotika. Zahájení bylo oficiální hlavně pro guatemalské fanoušky a sponzory, turnaj už totiž začal ráno. Poslechli jsme si guatemalskou hymnu, která musím říct je asi nejdelší státní hymna, jakou jsem kdy slyšela.
Můj druhý zápas mě čekal proti mé bývalé deblové partnerce a spoluhráčce z týmu Theta z YOG v Argentině a také turnajově nasazenou 3/4 hráčkou. Velice vyrovnaným zápasem jsem si vybojovala svoje první 3. setové vítězství v tomhle roce a tak to pro mě opravdu moc znamená a věřím, že teď už mi všechno půjde lépe, že jsem to konečně prolomila a naučila se nějakým způsobem vyhrát sama nad sebou a bolesti mých zad. Výhra 19:21,21:19;21:19 je tak zasloužená a velice cenná. Záda bolí ale drží. Jako poslední zápas turnajového dne jsme s Pederem nastoupili do našeho prvního mixu, proti juniorskému guatemalskému páru a nebylo to vůbec lehké. Soupeři nám nic zadarmo nedali. Peder s bolavým kotníkem, já se zády a kyčlemi a neskutečnou únavou z celého dne jsme nakonec po 3.setové bitvě vyhralí 23:25;21:15;21:14 a tak můžeme spokojeni a úplně rozbití zpátky na hotel, pořádně si odpočinout na zítřejší čtvrtfinálový den.
Záda a kyčle bolí a hodně.
27.9.
Tak tenhle den nezačal vůbec hezky. Od chvíle co jsem se ráno probudila, jsem cítila šílenou bolest v zádech a okolo pánve, ale nezbývalo nic jiného než se dát dohromady a odjet do haly na čtvrtfinále. První mám dvouhru proti kamarádce z Dominikánské republiky. Je to levačka s velice agresivním pojetím hry, kterou vím že nemůžu pustit k přesné hře na síť a útoku. První set jsem velice bojovně zvládla urvat na svoji stranu poměrem 21:15, ale už v ten moment jsem věděla, že to s touhle bolesti nebude nadále vůbec nic lehkého. Druhý set držela soupeřka dobrou taktiku, kde jsem neustále byla v pozicích, které byly pro mě opravdu nepříjemné a tak jsem druhý set prohrála 15:21. Už jsem nezvládala některé údery, záda mě prostě nepustily . Vím že je zle. Do třetího setu jdu vabank, krátké výměny ..ihned zakončit, ale tělo mě už neposlouchá . Nejsem schopna udělat výpad, nejsem schopna zasmečovat. Do pr….! Po 4 -5 výměnách jsem věděla, že skrečnu. Zkouším ještě 4 výměny. Nejde to. Strašně mě to mrzí, je to už několikátý zápas od července, kdy vyhraji první set a pak mi záda nedovolí pokračovat. Kvalitní soupeřky nechybují . Do mixu nenastupujeme kvůli mé skreči.Stejně bych to nedala.
V první chvíli jsem strašně naštvaná , nešťastná. Volám domů , bavíme se co bude dál. Jsem bezradná.Taťka mě utěšuje, že to bude dobré.
Druhý den už máme plán a taky jsem zhodnotila svou účast vlastně velmi pozitivně. Záda vydržela 4 zápasy! To půjde.
Teď budu mít nějaký čas na dobrou regeneraci a doléčení, abych byla zase 100% fit. Je to všechno velice těžké. Každý sportovec se obává jedné věci – zranění a není to žádná sranda, když se to najednou stane.
Nejtěžší ale je, že stále nevím na 100% co mi je a jak to léčit. Vracím se domů a budu bombardovat doktory. Prostě se to spraví. Bohužel je to součástí téhle cesty, a já jsem si jí zvolila.Nejsem sama, mám naší rodinu, mám své kamarády. Na turnaje jezdím v tomto stavu, protože stále nevím co mi je a při čekání na lékařské výsledky nebudu sedět na zadku a nic nedělat.Radši s bolestí, než vůbec. Dělám to co mám nejraději.Děkuji všem co mi pomáhají, jste úžasní a já mám obrovské štěstí, že vás prostě mám.
28.9.
Dnes jsou to dva roky co se probudil můj bráška Honza z umělého spánku po několikeré zástavě srdce na fotbalovém tréninku. Lékaři mu nedávali žádnou šanci na přežití, když tak velmi velmi malou. Zvládl to, je to borec neskutečný.
29.9.
Dneska nás čeká cesta domu ..
2h let z Guatemaly na Floridu..
7h čekání na Floridě…
8h let z Floridy do Kodaně..
a pozor 6h cesta z Kodaně do Holstebro..
Takže po 2 týdnech, konečně ve 20:40 jsme dojeli domů.
Super zážitky, skvělé zkušenosti, a ještě více motivace do další práce. Mě se tak lehce nezbavíte.
Tereza
xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx
Část první
17.9.2019
Jeden z největších výjezdu, který jsem kdy zažila. 2 týdny v Severní a Střední Americe. 6 dní v Mexiku, 5 dní v Guatemale a 3 dny strávené na cestách. Jsem ráda, že je se mnou tady Peder.
Po 30 ti hodinové cestě jsme konečně dorazili do místa dění prvního z turnajů. Mexické město Aguascalientes – první fakt o Mexiku, Coca Cola nebo Pepsi je tady levnější než normální čistá balená voda.
Na hotel jsme dojeli kolem 10h ráno. Prvně jsme se rozhodli, že zůstaneme na hotelu a odpočineme si po tak dlouhé cestě. Dali jsme si oběd a kolem 16h jsme už byli tak unavení (jen přece tady máme -7 h oproti českému času, takže doma v Česku už bylo 11h večer), řekli jsme že se na chvíli prospíme, nastavili jsme budík na 17h no a co se nestalo…probudili jsme se v 1:40 v noci s pocitem, že je něco špatně. Opět pásmová nemoc nás bude začátkem pobytu provázet. Takže z hodinového šlofíka byl skoro deseti hodinový tvrdý spánek. Což byla naše první noc s přesunem času.
18.9.
První turnajový den – šli jsme si s Pederem zahrát ráno do haly. V životě jsem nehrála v hale, kde by míče létaly tak rychle jako tady. Tak asi takhle – když někdo dá dvoumetrový aut na zadní lajně, tak je asi něco špatně . Když jsme zvyklí dávat cca 5-10cm velké auty, tohle nám Evropanům přišlo opravdu šílené, ale každý to má stejné, tak si na to musíme rychle zvyknout. Už tak nejrychlejší raketový sport, se stává ještě rychlejším.
Večer na hotelu jsme zažili pravou oslavu mexických fotbalistek, které slavily tak nahlas jakoby zrovna vyhrály mistrovství Mexika, kdo ví.
19.9.
Ve čtvrtek jsem se poprvé a taky naposled tady v Mexiku postavila na kurt.
První můj zápas byl mix proti mexickému páru Garcia/ Bajaras – výhra 22:20; 21:14.
Během čekání na můj další zápas, za mnou přišly paní z vedení sportu tady v Aguascalientes a požádaly mě o fotku. Tohle se mi tady v latinskoamerických zemích ještě nestalo, jen přece tady obdivují blonďaté holky a k tomu mám dost daleko. . Že by to byli obdivovatelé mého badmintonu? Fanoušci? Hezky…
- kolo dvouhry vs Bedolla (Mexiko) 21:11;21:4
První kolo dvouhry bylo docela v pohodě. Hrála jsem proti 15 – leté mexické hráčce . Takže jsem hru měla celou dobu pod kontrolou a pokoušela jsem si aspoň trochu zvyknout na halu a rychlé míče, i když to se moc nepovedlo.V Pederově singlu proti zkušenému mexickému hráči mu štěstí nepřálo. V druhém setu svého zápasu si zranil kotník a už nebyl schopný se postavit znovu na kurt a hrát. Snad to nebude nic moc vážného a rychle se zotavuje a bude schopný hrát příští týden v Guatemale.
Takže jsme náš druhý zápas v mixu museli skrečovat. To se stane, zdraví je nejdůležitější.
2. kolo osmifinále Ghaira Nurul Ghaniyu 15:21 18:21
Do mého druhého zápasu dvouhry jsem nastoupila proti indonéské hráčce po osmé hodině večer . Mimo to, že už jsem před zápasem pomalu usínala kvůli tomu šílenému časovému posunu ( u nás bylo mezi třetí a čtvrtou hodinou v noci), po mém prvním zápase jsem už cítila své záda se kterými poslední dobu opravdu bojuji. Zápas jsem i přesto odehrála pěkný, který byl ve skutečnosti vyrovnanější než výsledek. Pozitivním přístupem jsem si to užila, a předvedla pěkný badminton. Jen přece to bylo pro mě velice těžké přizpůsobit se abnormálně rychlým míčů, moje soupeřka to v tomhle zápase zvládla lépe, zná lépe prostředí a netrpí problémy s časovým posunem, protože hraje a žije v Kanadě a jak je svět malý se ukázalo, když jsme zjistila, že vyrůstala v jednom oddíle v Indonésii s mými kamarádkami z Dánska Devi a Debi. Myslím si, že celý turnaj vyhraje. Každopádně jsem si z toho vzala nové zkušenosti a věřím, že příští týden v Guatemale to bude lepší. Co se týče mých problému se zády, stále nevím kde je hlavní příčina. Díky různým vyšetřením mi byl v těle zjištěn určitý problém a v současnosti tady v Mexiku beru silná antibiotika, ale jestli to má příčinu s bolestmi netuším….snad. Navštívila jsem různé fyzioterapeuty a od každého jsem slyšela něco jiného. Absolvovala jsme rentgen, magnetickou rezonanci 2x , odběry krve, teď čekám na výsledky genetiky a budeme hledat proč se to děje a problém který by vysvětlil můj nález z rentgenu přesnějí a jinak než možný důvod z přetížení a nahromaděných problémů z minulých let. Nezbývá nic než polevit v tréninku / od Řecka prakticky pouze cvičím ,když nelítám na vyšetření a velmi lehce občas trénuji badminton/ a brát prášky, kterých jsem dostala více než dost. Problémy neodešly, ale nejsou tak šílené jak byly. Herní výsledky teď nejsou pro mě opravdu nejdůležitější ale já chci vyhrát vždy. Do Mexica a Guatemaly jsme odjížděla s vědomím, že to můžou být na dlouhou dobu mé poslední turnaje a tak určité zlepšení mého stavu je pro mě nadějnou skutečností.
20.9.
Teď když už pro mě turnaj skončil v následujících dnech před přesunem na další turnaj, je čas na tréninky, regeneraci a nějakou tu turistiku a zkoušku pravé mexické kuchyně.
Tereza
Bude doplněno
