Blíží se konec roku a to je vhodný čas k zamyšlení, jaký ten rok vlastně byl. Po z kraje roku vybojovaném titulu mistryně republiky ve dvouhře žen měl být tento rok z pohledu Terezky Švábíkové a jejich nejbližších hlavně ve znamení úspěšné kvalifikace na Olympijské hry mládeže 2018, které se budou konat v argentinském Buenos Aires. Přes určité těžkosti vedle úspěchů na MČR dospělých získala Tereza celkem 14 medailí na circuitech, z toho 7! na dospělých, obsadila 5. místo na MEJ do 19 let a to jak v dvouhře dívek tak v družstvech, skončila na 9. místě na ME dospělých ve čtyřhře žen a na 17. místě na MS dospělých taky ve čtyřhře žen, kde na obou turnajích startovala jako nejmladší účastnice. Po necelém roku, kdy soutěží nepravidelně v turnajích dospělých se dostala na 65. místo na světě ve čtyřhře žen, 139. ve smíšené čtyřhře a 183. ve dvouhře žen. Patří k nejužší evropské juniorské špičce, ve čtyřhře je dokonce na třetím místě, ve dvouhře se pohybuje v první pětce.

Rozhovor přes Mesenger mezi Martinem Růžičkou a otcem Terezy Markem Švábíkem

Nepředvídatelné kruté události z poslední čtvrtiny roku však ukázaly co je v životě nejdůležitější. Souhlasíš Marku?

Absolutně.

Jak hodnotíš rok 2017 z pohledu badmintonové sezóny?

Začátek roku byl supr. Bronz ve Švědsku, zlato a bronz v Maďarsku(přes silné nachlazení), bronzový debl v Polsku, titul na MČR dospělých. Pak ale přišel turnaj v Holandsku, kde si Tereza ve třetím setu v zápase s asijskou soupeřkou vyhodila koleno a právě tento moment ovlivnil následující půl rok. Situace nebyla lehká i mimo kurt a to kvůli odchodu z mateřského klubu, kterým vyvrcholily problémy, které se hromadily už nějakou dobu. Tereza, ale však víš, že i tvoje Marie, to vnímaly velmi intenzivně. Naštěstí vše, proč jsme založili nový klub, nám postupně vychází, ale nejde to opravdu hned.

Uvést 3 nejdůležitější události roku asi nebude složité minimálně o té jedné nemůže být pochyb?

Myslíš to co se stalo Honzovi?

Myslím…

Moc se mi nechce k tomu vracet, nejdůležitější je hlavně že to dobře dopadlo a ostatní vedle toho není vůbec důležité. Má to samozřejmě stále dopady na celou naší rodinu a mělo to i na badminton. Stalo se to 22.9. zrovna, když Tereza hrála zápas na turnaji v Bieruni ( myslím si že s Norkou). Co následovalo vlastně z pohledu badmintonu, což  v tomto případě není ale vůbec důležité, ukončilo vlastně Tereze sezónu. Však víš, že už několik let Terezin tým jsme my…….. já s manželkou, samotný Honza s Markem ( bráchové), pomáháš mi ty, Luděk…Somča….a nás to totálně ochromilo. Je to těžké popisovat.

Kterých sportovních úspěchu si ceníš nejvíce?

Rumusko – tam hrála opravdu dobře, MČR dospělých si cením za neskutečnou bojovnost a být  5. v Evropě v singlu taky super. Jinak většinou Tereza hrála pod své možnosti z různých důvodů a hlavně ne její chybou. Bylo to hodně ovlivněné tím vyhozeným kolenem v Holandsku. Následovaly různé malé zranění a tak vlastně i samotné MEJ a celý další půlrok moc toho nenatrénovala a hrála s omezením. Vyvrcholilo to, když hrála finále turnaje v Lotyšsku nebo Litvě, teď nevím kde a musela vzdát, protože koleno měla jako grep a nešlo to. Ovlivnilo to vstup i do druhé poloviny roku, protože začala později s přípravou.  V Rumunsku, jak jsem uvedl výše, už v některých fázích zápasu byla opravdu  neskutečná. Nechválím Terezu moc často. Vypadalo to prostě dobře. Pak přišlo Polsko …. 22.9…..a fakticky  konec sezóny. To Polsko, jsem přesvědčen, by za normálních okolností vyhrála. Na finalistku měla 2 mečboly a to ve stavu, kdy nespala a třepala se o bratrův život. Nabízí se otázka  proč hrála? Protože jsme jí řekli, ať jde hrát, ať zkusí vyhrát kvůli Honzovi, ale …. další dny byly strašné a tak jsme Terezu odhlásili z následujícího turnaje v Brně, protože nebyla opravdu schopna startovat v situaci, když její bratr bojoval o život v umělém spánku, zarážející je, že nejen  musela zaplatit startovné, musela zaplatit i POKUTU za neúčast. Tady se neomlouvá nic. Ale když se ptáš čeho si opravdu nejvíce cením, tak nejvíce si cením u Terezy, že se prakticky už kvalifikovala na LOHM do Buenos Aires, chybí jenom už kousek, možná už tam je.

Jak jste prožili vánoční svátky?

Jak jinak než badmintonově a všichni pohromadě.

Rok 2018 bude Terezčin poslední v juniorské kategorii. Jak s ním naložíte?

Abych řekl pravdu, máme po delší době opravdové cíle…LOHM Buenos Aires, MEJ a MSJ,…ale jak dojít k nim je bohužel teď zatím pouze v režii Terezy. Což není ideální. Spousta lidí se snažila v dobré víře nám do toho mluvit, ale zatím  zůstalo jen u toho. Díky za možnost tréninku v Dánsku, bez toho by  jsme byli úplně někde…a my s manželkou už začínáme taky fungovat, takže se budeme snažit Terezu připravit tak, aby rok 2018 byl úspěšnější než rok 2017. I když získat titul mistryně ČR ve dvouhře žen, a bronz ve čtyřhře žen, k tomu přidat 14!!! medailí z circuitů atd atd……to opravdu přes to vše co nás potkalo výsledkově nebyl špatný rok.